Jak jsme se potkaly s homeopatií

Byl to trochu oříšek vymyslet správně název. Jak to vlastně bylo? Kdo koho potkal? Zvolila jsem nakonec neutrální rovinu, protože jisté je vlastně jen to, že nás seznámil dr. Lebenhart. A zprostředkovatelem byl můj syn.
Vlastně si o nás můžete přečíst v doktorových povídkách. Jsme jedním z mnoha jeho případů, které přichází před vyoperováním krčních mandlí pro mnohočetné angíny a neustálé braní antibiotik.
„Jdete pozdě,“ řekl mi tehdy ve své ordinaci. Ale naštěstí se nakonec ukázalo, že jsme pozdě nepřišli. Syn dostal kuličky a kapky a poctivě zobal. A angína nás od té doby už nenavštívila…občas se vyskytne nějaké bolení v krku, ale to jsme začali celkem bravurně zvládat homeopaticky u něj i u mě – taky na to trpívám.
Díky tomuto „zázraku“ u Davídka mě začalo zajímat, co že to na té homeopatii vlastně je. Okolí tvrdí, že nic, že to nefunguje, ale co vidím já? Uzdravené dítě, které bylo předurčeno k častému pobírání ATB, později možná kortikoidů a kdo ví, čeho ještě. Začala jsem tedy hledat a narazila na stránky Homeopatické akademie. Přijímají nové studenty. No tak to zkusím!
Pár dní po podání přihlášky jsem byla evidovaná jako studentka a v září už jsem frčela na první přednášku. Zpočátku jsem byla hodně, hodně rozpačitá. Pak mě ale pan Čehovský zpoza svých lennonek začal utvrzovat v tom, že toto je ta správná cesta, kterou se mám vydat. A spolu se mnou v tom utvrdil i řadu dalších spolužáků a spolužaček, z nichž s několika jsem stále v úzkém kontaktu a s nimiž se i po skončení tříletého základního studia setkáváme dál na přednáškách zahraničních lektorů. Nebo třeba i soukromě. A vzhledem k tomu, že jsme každá z jiného kouta republiky, tvrdím, že homeopatické přátelství je jedno z nejsilnějších na světě.
Díky studiu na akademii a dalšímu nikdy nekončícímu vzdělávání jsem se tedy stala také zprostředkovatelkou homeopatických zázraků. Takových, jaký jsem měla možnost zažít i já, a které přeji všem, kdo je potřebují.
Ráda budu stát i při tom vašem.

Jak se to dělá a dělat se to má?

Jé, to je fajn, homeopatie! To já bych chtěla pro děti něco jinýho, než pořád ty antibiotika, nemůžeme se z toho dostat.
Tyto stesky slýchám poměrně často od známých i méně známých. A často ještě přidají:“Tak nám něco poraď na ty naše laryngitidy, ať se toho zbavíme.“
Jenže tak jednoduché to zase není. Určitě je známo, že homeopatie je léčba podobného podobným. Neředěný lék je schopen vyvolat přesně ty symptomy, které v homeopatické podobě léčí. A tady je právě třeba zbystřit. Váš kašel totiž možná je pořád stejný, ale už nebude stejný jako kašel vaší sousedky. A zatímco ona se mohla zotavit třeba po Pulsatille, vám lék nezabere. Pak se vydáte cestou propagace názoru, jaká je ta homeopatie blbost, že to nefunguje, a přidat se k podobně přesvědčeným lidem, se kterými si pak dobře postěžujete a nevyřešíte zase nic. Jenže – stejně jako je každý člověk jiný – fyzička, psychická stránka, vzhled (a na tom staví konstituční homeopatie), tak i každé onemocnění má své unikátní projevy (důležité při akutní homeopatické léčbě). A vůbec nemusí být snadné je rozluštit. Proto lék následující po „dej mi něco na ty moje bolavý zuby“ má šanci zabrat max. ze 40% – to, že je to častý lék na bolest zubů, neznamená, že zabere zrovna vám. Nehledě na to, že takových léků je spousta.
Aby se úspěch léčby dostavil co nejdříve, je třeba absolvovat pohovor, interview, sezení, či jak jinak chcete. Při něm homeopat zjistí nejen co vás trápí, ale i jak dlouho vás to trápí, proč, jak se s tím srovnáváte atd. A bude se nejspíš vyptávat i na spoustu jiných věcí, které s tím zdánlivě nesouvisí. Na základě těchto informací se pak dá nalézt lék. Často to nemusí být hned ten nejlepší, ale nejdřív pomůže rozkrýt jiné důležité skutečnosti a teprve pak nastane úzdrava.
Akutní pohovor bývá kratší, konstituční i hodinový, i delší. Je třeba si také uvědomit, že pokud si potíže člověk nabaluje již delší dobu, nezbaví se jich okamžitě po podání léku. Často může následovat více či méně nepříjemné „čištění“, kdy se vrací staré neduhy, aby z těla jednou provždy odešly.
Při psaní těchto vět jsem strávila hezké chvíle v parčíku v Horažďovicích. Jarní sluníčko nabírá na síle a krásně hřeje, příroda lehce přizvukuje a dcerka klidně spinká v kočárku. Kéž i vy zažíváte co nejvíc takových příjemných okamžiků.